Matouš 15:29-37
Ježíš prošel kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly velké zástupy. Měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných; položily mu je k nohám a on je uzdravil. Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele. Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, protože už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. A nechci je nechat odejít hladové, aby je cestou neopustily síly.“ Učedníci mu řekli: „Kde bychom tady v neobydleném kraji sehnali tolik chleba, abychom mohli dát dosyta najíst tak velkému zástupu?“ Ježíš se zeptal: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik malých ryb.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci lidem. Všichni se dosyta najedli a sesbíralo se ještě plných sedm košíků zbylých kousků (chleba).
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Matouš 15:29-37
Inspirace - 2025-12-03 Denní modlitba
Zdá se, že učedníci velmi snadno ztrácejí odvahu, když se jim nedaří tak, jak by si přáli. Dokážou si všimnout jen stinné stránky dnešní scény. Ježíš zaujímá zcela jiný přístup. Všímá si, že přihlížející dnes musí být unavení a hladoví.
Ježíš se učedníků ptá: „Co bychom mohli udělat, abychom je povzbudili a inspirovali?“, a ne: „Jaké prvky situace nás mohou porazit?“.