Matouš 18:1-5,10
V té chvíli přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá.
Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.,
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Matouš 18:1-5,10
Inspirace - 2025-10-02 Denní modlitba
Ježíš ukazuje na nejmenší dítě v zástupu a povzbuzuje nás, abychom byli jako ono. V tehdejší kultuře, stejně jako v mnoha jiných, nemělo dítě žádný vliv, postavení ani kontrolu nad životem. Vše záviselo na rodičích a na společenství. Ježíš poukazuje jednak na to, jak žijeme, a také na to, abychom do společenství přijímali i ty nejskromnější lidi. Jsme členy Ježíšovy rodiny, společenství a církve už jen na základě toho, kým jsme, bez ohledu na jakékoliv úspěchy. Možná bychom si v modlitbě mohli všimnout toho, co nám dává šmrnc nebo pocit důležitosti nás samotných, a postavit to vedle obrazu dětí, které vědí, že vše, co mají, je darem druhých a Boha.