Matouš 18,21-19,1

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. 

Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!‘ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!‘ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

Když Ježíš skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel do judského území na druhou stranu Jordánu.


Reflexe on Matouš 18,21-19,1

Inspirace - 2026-08-13 Denní modlitba

Takovéto evangelijní příběhy jsou krásné a zanechávají v nás hluboký dojem, který trvá, i když už jsme o nich přestali aktivně přemýšlet. Myslím, že právě proto jsi nám je dal, Pane. Velkorysost ducha, kterou král projevil vůči svému služebníkovi, je samozřejmě měřítkem, kterého bychom chtěli dosáhnout, a tak, pokud budeme mít odvahu, zhodnotíme s Tebou posledních několik měsíců našeho života, abychom viděli, zda jsme se trefili do černého. Pokud je odpověď „ano“, poděkujeme; pokud je spíše „ne“, poprosíme o odpuštění; a pokud se vynoří „nejsem si jistý/á“, hledáme trochu usilovněji, abychom zjistili, zda v té věci můžeme najít větší jasnost.