Matouš 22:1-14
Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‘ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Matouš 22:1-14
Inspirace - 2026-10-11 Denní modlitba
Lidé, kteří jako první obdrželi pozvání na svatební hostinu královského syna, nejenže nabídku odmítli, ale dokonce královým služebníkům způsobili bolest a utrpení. Král však nehodlal dopustit, aby jejich chování svatbu zkazilo. Tento příběh nám připomíná, že i my sami jsme pravděpodobně odmítli mnoho z toho, co nám bylo v životě nabízeno. A také, že Bůh ve své velkorysosti poskytl stejnou příležitost i mnoha jiným lidem, kteří se zdáli být pozvání nehodni. Potřebuji pomoc, abych se dokázal/a aspoň trochu podobat Otci v jeho velkorysosti a soucitu.