Matouš 8:5-17

Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: „jdi“, a jde, a jinému: „přijď“, a přijde, a svému služebníkovi: „udělej to“, a udělá to. Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám, Takovou víru jsem v izraelském národě nemašel u nikoho. Ale říkám vám: mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A služebník se v tu hodinu uzdravil. Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se jí, a horečka jí přestala; (ona) vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých zlými duchy. Svým slovem duchy vyhnal a všecky nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.'“


Reflexe on Matouš 8:5-17

Inspirace - 2026-06-27 Denní modlitba

Během covidových uzavírek jsme si zvykli na to, že se věci dějí v určitém odstupu od nás. Návštěvy nemocných, účast na mši svaté, a dokonce i práce, to vše bylo trochu neosobní. Zdá se, že události v dnešním evangelním příběhu tomu probíhaly nějak podobně. Římský setník vyslovil svou prosbu, ale nehledal, ani neočekával osobní Ježíšovu přítomnost. Věřil, že Ježíšova moc bude stačit k tomu, aby dostal to, po čem toužil – a to se také stalo.