Naše životy mohou potřebovat vyladit

Před časem jsem se o víkendu v Londýně vydal do jednoho ze svých oblíbených londýnských kostelů, St Martin in the Fields. V posledních několika letech mi nabízí klidný prostor k modlitbě na začátku dovolené. Toho rána, když jsem vstoupil do kostela, jsem si uvědomil, že to nebude tak klidný zážitek. V přední části kostela stál velký klavír. Seděl, nebo spíše klečel u něj ladič pian. Byl soustředěný na svou práci, opakovaně vyťukával jednu notu a dolaďoval drobné změny její výšky … no, nejsem si jistý, jak ta svá kouzla vlastně prováděl!

Posadil jsem se, zavřel oči a snažil se modlit. Ale stále mi na mysl dorážely tóny klavíru. Bylo těžké ignorovat je a modlit se. Po nějaké době jsem ale zjistil, že jsem se nechal unést tóny a změnami jejich výšky, které jsem dokázal rozeznat. Vysoké tóny při ladění klesaly a nízké stoupaly. Stal se z toho pro mě způsob, jak se modlit.

Při té modlitbě mě napadlo, že existuje mnoho způsobů, jak můžeme v životě hrát nějak falešně, mimo správnou tóninu. Jsou momenty, kdy zníme příliš nízko, kde zažíváme pocit skleslosti, smutku, nedostatku energie. JIndy zase zníme příliš ostře, a to jak ve vztahu k nám samým, tak i k ostatním. Tak všelijak můžeme být rozladěni sami se sebou i vůči ostatním. Možná potřebujeme vyladit, abychom mohli žít v harmonii sami se sebou, s druhými a s Božím plánem pro nás. Bůh se s námi chce prostřednictvím vyladěné modlitby spojit.

Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess (Vycházející z nepořádku)