Neuspořádané náklonnosti

To, co Ignác nazývá neuspořádanými náklonnostmi, je něco, co nás dokáže proti naší vůli přemoci – například pýcha, chamtivost, strach, perfekcionismus, neukojitelná touha po okamžitém potvrzení, kterou vyvolávají sociální média, nadměrná stimulace, očekávání nepřetržité dostupnosti, neuvědomění si, že jsme správci stvoření, a ne jeho vlastníci, posedlost prestiží a postavením, syndrom „mám víc než ty“ a všechny další přitažlivosti, které nás odvádějí od Boha, od nás samých a od druhých a zanechávají nás ve stavu emoční rozervanosti, vzrušení a vyčerpání.
Moji hodnota jako člověka neurčuje to, co mám. Můj hmotný majetek, mé studijní úspěchy, jiné mé úspěchy, můj příjem a můj bankovní zůstatek neurčují mou hodnotu jako neocenitelné a jedinečné lidské osoby. Mou hodnotu neurčuje to, co je mimo mě. Zlý duch, nepřítel mé lidské přirozenosti, by mě rád přesvědčil o opaku, ale já jsem nekonečně bohatší než říká on. Je však snadné nechat se strhnout tím, co si myslíme, že potřebujeme, a po čem toužíme, ale v denním světle a ze zdravého odstupu vidíme iluze takové, jaké jsou. Vzájemná solidarita, a ne vzájemné soupeření, to je Boží představa o našem životě.

Jim Maher SJ, Pathways to a Decision with Ignatius of Loyola