Přijměme a vychutnejme si krásu, kterou vidíme

Naše životní cesta je někdy plná takové krásy. Všem by nám prospělo zpomalovat a krásu si v životě častěji vychutnávat. Až příliš často ji necháváme proklouzávat mezi prsty, aniž bychom si ji uvědomili. Někdy ji však zachytíme. Někdy si uvědomíme, že se nacházíme v přítomnosti krásy, a dovolíme si zastavit čas – zůstat v její přítomnosti. V takových chvílích dostatečného vědomí jsme schopní krásu skutečně prožívat. I když takové okamžiky nemusejí nastávat příliš často, když k nim dojde, bývají často velmi emotivní. Spojují nás s ústřední pravdou: že bez ohledu na to, jaké utrpení ve světě je (a utrpení v tomto světě je) a v našich životech (v našich životech je a bude utrpení), existuje také krása. Nemůžeme vysvětlit, proč tomu tak je; můžeme jen přijmout, že tomu tak je.
To přijetí je těžké. Když však přijmeme utrpení, můžeme o to více přijímat a vychutnávat si krásu, kterou ve světě vidíme a prožíváme.
Zkuste se modlit za druhé: vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří v této době trpí; vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří jsou nemocní; vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří v tuto chvíli nevidí nebo nemohou vidět krásu ve svém životě.

Jim Deeds a Brendan McManus SJ, „Najít Boha v chaosu“