Jak je důležité říkat ano

Dobré věci často vycházejí z pozitivního „ano“ přístupu k životu, z přístupu „dokážu to“. Součástí růstu v moudrosti, k němuž jsme v životě pozváni, je umět rozlišovat mezi tím, čemu je třeba říci „ano“, a tím, čemu je třeba říci „ne“.

V naší křesťanské tradici uznáváme a vyzdvihujeme Mariino „ano“. Řekla Bohu „ano“ a její jediná otázka zněla: „Jak se to stane?“ Žádné předběžné podmínky, žádné starosti, žádné smlouvání, žádné sebeprosazování. K životu přistupovala s postojem „ano“, a jaký to byl život!

Excerpted from Emerging from the Mess by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (p. 64)

Přečtěte si více

Život jako dar

Proč tak často nevnímáme všechno, co dostáváme, jako dary? Proč se tak snadno chováme k druhým špatně, jako by jejich láska, blízkost a pomoc byly samozřejmé? Domnívám se, že toto selhání pohledu je způsob, jak se vyhnout zranitelnosti lásky: Ať už se zamilujeme do člověka, do společenství lidí, do práce nebo do způsobu života, láska nás činí zranitelnými. Zamilovat se je hrozivé, a ještě hrozivější je, když poznám, že druhá osoba není moje, ale Boží. Ani ten nejvěrnější manželský partner není navždy můj, protože je možné, že zemře dříve než já. Moje sladké batole vyroste a bude mít samostatný život. Můj nejlepší přítel se může odstěhovat. Když se zbavíme toho, co si myslíme, že nám patří, a místo toho se zaměříme na sebe jako na příjemce nezasloužených darů, budeme snáze odpouštět. Vztahy přestanou být o tom, co nám někdo dluží. Spíše se stanou interakcemi, které jsou svobodně nabízeny a svobodně dávány. To nás osvobozuje k odpuštění.

Excerpted from The Ignatian Guide to Forgiveness by Marina Berzins McCoy (p.60)

Přečtěte si více

Srdce, rozum a vůle

Při hledání toho, co je skutečně důležité, se doplňují naše srdce a rozum, a i vůle má v tom hraje svou roli. Rozlišování předpokládá celkovou rovnováhu mezi těmito třemi lidskými schopnostmi.

Zkušenost ukazuje, že ne každý příjemný pocit je spolehlivým ukazatelem. Naopak se ukazuje, že nepříjemné pocity mohou někdy ukazovat cestu k většímu štěstí. Co uděláte, když se ocitnete v krizi a komíháte od jednoho pocitu k druhému a zase zpět? Je rozlišování něčím, co se praktikuje pouze ve velkých životních situacích? Nebo je to něco, co můžete dělat i v každodenním životě? Co děláte, když se neshodnete se svými blízkými na určitém problému, a přesto musíte dospět k rozhodnutí? Jak můžete jako rodič pomoci svému dítěti rozlišovat? Dokážete rozlišovat, když máte pochybnosti?

Excerpted from Trust Your Feelings by Nikolaas Sintobin SJ (p.11)

Přečtěte si více

Pomalé Boží dílo

Dobrou zprávou je, že v každém z nás přebývá Duch svatý a všichni jsme poutníci na cestě k Bohu. Duch neustále působí v našich životech a každá naše zkušenost je příležitostí k růstu a k prohloubení života. Problémem však může být, že někdy nepoznáme, že „Bůh k nám přichází převlečený za náš život“ (Richard Rohr), a nedokážeme uvěřit, že by naše zkušenost mohla být místem setkání s Bohem, které má smysl.

Často se také setkáváme s nesmírně náročnými situacemi nemoci, utrpení a ztráty, které se zpočátku zdají být příliš hrozné a strastiplné na to, aby měly nějaký smysl. Najít Boha v chaotických momentech našeho života je někdy nesmírně náročné. Mnozí raději utíkají do sterilizovaných, blažených a „svatých“ prožitků, které jsou daleko od každodenního shonu kolem nás. Zůstává nám náročný úkol věřit, že Bůh je s námi a že sice nezpůsobuje životní chaos a nepředvídatelnost, ale mocně působí ve prospěch našeho utváření a formování prostřednictvím těchto zkušeností.

Excerpted from Discover God Daily by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (p.6)

Přečtěte si více

Jak se vypořádat s chybami

V evangeliích najdeme mnoho případů, kdy Ježíš, když se setkal s nedokonalostmi lidí kolem sebe, jim projevil milosrdenství a soucit a chtěl, aby se dotyčný člověk poučil ze svých chyb a dospěl k lepšímu způsobu bytí. Jinými a modernějšími slovy, byl k nim shovívavý a hleděl na ně laskavě.

Žádný den není dokonalý. Žádný člověk není dokonalý. Chyby a selhání jsou součástí naší cesty. Mnohem více rosteme a učíme, když je k nám někdo shovívavý a dívá se na nás laskavě, než když nás odsuzuje a zavírá před námi oči.

Převzato z Emerging form the Mess by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (str. 30-31)

Přečtěte si více

Co skutečně chcete nebo po čem toužíte

Máme spoustu přání; vždy chceme věci, o kterých si myslíme, že nás udělají šťastnými, ale často to nejsou naše nejhlubší touhy. Moje nejhlubší touhy se netýkají přání. Přání často vycházejí „z povrchu“ a mohou být povrchní. Obvykle se týkají „věcí“. Důležitější otázka se týká našich nejhlubších tužeb, našich snů, toho, co nám přinese skutečné štěstí. Pocházejí z místa daleko pod povrchem nebo povrchními věcmi. Pocházejí z místa, kterému někdy ani pořádně nerozumíme.

Ignác řekl, že Boha můžeme najít ve svých nejhlubších touhách. To je pozoruhodný výrok, pokud ho přeneseme do praxe. Čas strávený sněním o našich nejhlubších touhách nás může právě přivést do posvátného prostoru.

Převzato z Vymanit se z nepořádku Brendan McManus SJ a Jim Deeds (str. 44)

Přečtěte si více

Bůh s námi

Při liturgii a četbě Bible bychom měli mít oči a uši otevřené, abychom zachytili mnohé zmínky o tom, že Bůh je „s“ námi a s dalšími svými vyvolenými služebníky, a mohli tak plně docenit jejich teologický význam. To by nás mělo povzbudit k tomu, abychom docenili hloubku a všechny důsledky zdánlivě prostého univerzálního pozdravu, který my křesťané tak dobře známe, že nám pravidelně sklouzává z mysli, aniž bychom si ho uvědomovali: „Pán s vámi. Když ho slyšíme od kněze při mši, mělo by nás to pravidelně zastavovat: není to jen požehnání, je to vždy také výzva. Jak vidíme v celé Bibli, naznačuje předchozí konkrétní pověření, které jsme osobně obdrželi od Boha. Mělo by nám připomínat, že Bůh slibuje být stále „s námi“, jak to vzkříšený Ježíš slíbil svým učedníkům (Mt 28,20), bez ohledu na naše nedostatky – dokonce i kvůli nim -, aby Bůh mohl skrze nás uskutečnit to, co od nás v tomto okamžiku našeho života žádá. O to jde.

Převzato z Posvátný prostor: The Companion od irských jezuitů (s. 68)

Přečtěte si více

Zachování víry

Náboženství si v posledních letech vysloužilo zaslouženě špatnou pověst, ale obávám se, že v naší stále sekulárnější společnosti příliš snadno odmítáme některé vize a nejlepší standardy křesťanské víry, která je základem naší civilizace již více než 2000 let.

Myslím, že je na místě připomenout lidem, že hluboká náboženská víra může zásadně změnit život k lepšímu a že může také podpořit jednotlivce a rodiny v dobách velkého utrpení a nouze. Stejně tak je důležité si připomenout, že zneužívání a znevažování náboženství může samo o sobě způsobit nesmírnou bolest.

Doufám, že převyprávěním části svého vlastního příběhu s čerstvými poznatky, které jsem získal díky dlouholetým zkušenostem s prožíváním a prací během otřesů zde i jinde, mohu pomoci ostatním lidem lépe pochopit tlaky a realitu rozdělené společnosti očima mladého chlapce, který se stal novinářem a po desetiletí informoval o jednom z nejděsivějších konfliktů v nedávné anglo-irské historii.

Převzato z Udržet si víru Alf McCreary (str. 12-13)

Přečtěte si více

Proměněné rány a služba

Na základě své zkušenosti s odpuštěním těm, kteří mi ublížili, jsem se naučil, že rány někdy zůstávají ve mně, ale v proměněné podobě, stejně jako Ježíšovy uzdravené rány. Ale strach už není jen připomínkou minulé bolesti. Proměněné a zahojené rány se mohou stát jakýmsi otevřením soucitného vztahu s druhými, pokud jim to dovolíme. Rachel Remenová v eseji o službě říká: „Když sloužíme, nesloužíme svými silami, ale sami sebou a čerpáme ze všech svých zkušeností. Naše omezení slouží, naše zranění slouží, dokonce i naše temnota může sloužit. Moje bolest je zdrojem mého soucitu; moje zranění je klíčem k mé empatii.“ Ježíšovy rány nám dávají víc než jen víru ve vzkříšení. Můžeme si vzít příklad z Ježíše a jeho ochoty nechat se dotknout svých ran způsobem, který nám pomůže rozvíjet vztahy s druhými a přinášet uzdravení i jim.

Převzato z Ignácův průvodce odpuštěním Marina Berzins McCoy (str. 90-91)

Přečtěte si více

Mistrovské dílo stvoření

Vědecké poznatky o vesmíru k nám přicházejí stále rychleji. Naše generace je obdařena poznatky o historii a struktuře stvoření, které byly našim předchůdcům skryty. Toto nové poznání nám pomáhá porozumět Božímu uměleckému dílu, správně ho ocenit a s láskou se vztahovat k jeho tvůrci. Stvoření je Božím sebezjevením a my se z něj máme co učit. Pak se můžeme účinněji podílet na spoluvytváření a obnově božského mistrovského díla.

Převzato z Posvátný prostor Společník od irských jezuitů (str. 67)

Přečtěte si více